Cimbál – předměty

Hlavní obor – Hra na cimbál

Cílem studia je dovést posluchače k takové umělecké a interpretační úrovni, aby jako absolvent konzervatoře mohl kvalitně a zodpovědně zvládat úkoly, které ho budou čekat v  umělecké nebo pedagogické praxi. Po absolvování šestiletého studia by se měl uplatnit:

  • nejen jako sólista, ale i jako všestranný a pohotový hráč na cimbál v orchestrech, komorních souborech a hudebních skupinách všech typů
  • jako studiový hráč
  • jako učitel svého oboru na hudebních školách
  • jako student uměleckých oborů na vysokých školách

Hodiny hlavního oboru jsou vedeny individuálně s citlivým přístupem ke každému posluchači.

Žák si postupně pod vedením učitele osvojuje jednotlivé prvky ovládání nástroje (technické, výrazové, zvukové, rytmické, harmonické) na interpretaci stupnic, technických cvičení, etud a přednesových skladeb. Je vedený k samostatnému hudebnímu myšlení, k pěstování hudební paměti a celkovému rozšiřování obzorů týkajících se možností cimbálu a jeho použití v praxi.

Výukové lekce jsou naplněny, vedle seznámení s novou látkou nebo interpretačním problémem, soustavnou kontrolou výsledků domácího cvičení a přípravy, kontrolou funkce pohybového aparátu, aby byl žák schopen spolehlivě a uvolněně reprodukovat – interpretovat uměleckou představu a záměr.

Pro výuku a cvičné hodiny jsou k dispozici dvě třídy vybavené koncertními cimbály zn. Holak, dále cimbály zn. Bohak a Primas a také pianinem.   

Komorní hra – duo – praktikum cimbálu

Cimbál, z historického hlediska mladý a i proto skupinově těžko zařaditelný instrument, řeší spoustu specifických nástrojových problémů, na které se v dřívějších dobách z nejrůznějších důvodů nebral ohled. Cimbál není dokonalý instrument, má svá úskalí – technickou nedokonalost, problematické ladění, absenci historické literatury. Ale své nedostatky bohatě vyvažuje nabídkou volnosti – melodické, harmonické, rytmické a především výrazové. Díky tomu a své nezaměnitelné barvě se cimbál poslední dobou emancipuje a je o něj veliký zájem nejen ze strany autorské a posluchačské, ale také pochopitelně hráčské. Žáci konzervatoře tedy potřebují na své profesní otázky a potřeby najít odpověď. Pro tyto záležitosti skýtají nejvíce prostoru a času právě hodiny vymezené pro komorní hru. V rámci tohoto předmětu tedy řešíme nejenom souhru, zvukové zabarvení, společné hudební a rytmické cítění, ale okrajově také přípravu a obalování paliček, ladění cimbálu, jeho stavbu, strukturu a údržbu. Rovněž zde věnujeme prostor i procítěné a kultivované, stylově přesné interpretaci lidových písní nejenom z naší republiky, ale z celého světa. Realizujeme tedy hudební party, které jsou blízké našim cimbálovým potřebám a zájmům. Snažíme se o co nejlepší technické a umělecké vyjádření a používáme k tomu všech instrumentálních dovedností a schopností získaných v hlavním oboru společně s vědomostmi a poznatky nabitými v teoretických předmětech.

Metodika, vyučovací praxe a dějiny hlavního oboru

Metodika hry na cimbál je předmět speciálně odborné přípravy, který směřuje k tomu, aby žák po absolvování studijního programu byl schopen předávat poznatky získané během studia. Představuje teoretickou část odborné přípravy žáka, který se praktické znalosti učí teoreticky analyzovat a uvádět do praxe. Zároveň se seznamuje s historií a literaturou nástroje a získává praktické zkušenosti nezbytně nutné pro výkon pedagogického povolání. Dějiny a literatura hry na cimbál seznamuje posluchače s vývojem nástroje, jeho významem a uplatněním v různých etapách dějin hudby, a tím i s hudebníky, skladateli a literaturou psanou pro tento nástroj.

Tyto poznatky jsou pro hráče na cimbál důležité zvláště z toho důvodu, že nástroj byl do nedávné doby považován za schopný uplatnění pouze v lidové hudbě a v odborné literatuře mu bylo věnováno málo pozornosti. Toto se ovšem i díky zvýšenému zájmu soudobých skladatelů mění a díky jejich umělecké aktivitě byla v poslední době cimbálová literatura obohacena o velký počet závažných uměleckých děl. Seznamovat se s nimi i po této stránce je úkolem vyučovacích hodin tohoto předmětu.

Při tom však cimbál i nadále zůstává typickým nástrojem jak lidové hudby různých národů, tak i funkčním zpestřením mnoha hudebních proudů napříč žánry. Je proto třeba, aby cimbalista poznával a vnímal i stylové rozdíly, které jsou pro jednotlivé národní oblasti a jejich hudební vyjádření charakteristické.

Vše směřuje k tomu, aby žák po absolvování tohoto předmětu, který je součástí komplexního studijního programu hra cimbál, byl připravený nejen prakticky – dovednostně, technicky, hudebně – ale i teoreticky a intelektuálně, a byl tak schopen uplatnit se v celé šíři možností trhu práce.

Souborová hra

Souborová hra je pro cimbál svým zaměřením velmi důležitým předmětem. Cimbál byl dlouhodobě v historickém kontextu brán především jako instrument doprovodný, který v kapelách plnil roli jakéhosi melodicko-harmonického a rytmického pojiva mezi instrumenty, které se kupříkladu v partituře cimbálových muzik nachází na opačném pólu (housle-kontrabas). Postupem času, díky emancipačnímu nástrojovému procesu, způsobeném technickým a interpretačním rozvojem hráčů, ale i všeobecným zájmem o cimbál z řad posluchačské i autorské obce, se role postupně mění, a z cimbálu se mnohdy stává instrument sólový, který je doprovázen. Obě tyto nástrojové polohy se snažíme v předmětu uplatnit, neboť každá z nich má svůj smysl a buduje tolik potřebnou hráčskou univerzálnost, se kterou je každý posluchač konfrontován v praxi.

Souborová hra je samozřejmou součástí studia oboru Hra na cimbál a představuje podstatný doplněk k sólovému repertoáru i další možnost nalézt pro žáka v budoucnosti prostor na trhu práce v daném oboru. Vedle zaběhlých a rutinních nástrojových uskupení necháváme v souborové hře i možnost ke kreativnímu a neotřelému nástrojovému spojení.

Záleží na chuti společně vytvářet a na zázemí autorském či producentském. Osobní vklad v některé z těchto oblastí může být vhodnou motivací pro jednotlivé členy souboru (skladatel, aranžér, vůdčí osobnost).

 Seminář umělecké praxe

Interpretační seminář je komplexním vrcholovým výstupem předmětu hlavní obor, jeho praktickým završením, jak na straně interpreta, tak posluchače. Přináší žáku poznání velkého objemu hudby svého oboru v mnoha různých interpretacích. Žák i formou poslechu a následné analýzy vstřebává důležité poznatky, které mají vliv na jeho celkový a komplexní rozvoj.

Žáci si na semináři prožívají roli interpreta a posluchače v náročném pracovním kolektivu a konfrontují mezi sebou výsledky svého snažení. Pěstují si psychickou a fyzickou odolnost při veřejném vystoupení. Jako posluchači se učí vnímavosti a toleranci. Vytváří si vlastní názor na výkon svůj i kolegů a v následné slovní rekapitulaci se s těmito postřehy a pocity vzájemně seznamují v tvůrčím a podnětném, navzájem obohacujícím dialogu.

 Hra z listu a improvizace

Učivo zahrnuje základní díla repertoáru, který byl kdy napsán pro cimbál. Všímá si jak partů hudby symfonické, operetní a komorní, ve kterých se vyskytuje cimbál, tak i partů, hudby muzikálové či filmové, které vznikly poměrně nedávno a kde se cimbál těší veliké oblibě. Mapuje výskyt cimbálové literatury napříč hudebními žánry, a doplňuje tak znalosti, vědomosti a dovednosti z ostatních předmětů (hlavní obor, dějiny hudby, kulturní dějiny, hudební teorie, intonace, komorní hra atd.) Vede žáka k hudební představivosti a harmonickému cítění, rozvíjí jeho improvizační schopnosti, vkus, cit a správný výběr tónu při doprovodu lidových písní.  Pěstuje v žáku znalosti, schopnosti, postoje a dovednosti potřebné v budoucím povolání profesionálního hudebníka a pedagoga.

Hra z listu a improvizace je předmět, jehož cílem je vypěstovat u posluchače orientaci v notovém záznamu a pohotovou reprodukci bez předcházejícího podrobného studia.

Posluchač získává tuto zběhlost a rutinu zvláště tím, že mimo studia hlavního nástroje, kde musí vypracovat každý detail cvičením a opakováním, hraje a poznává bez důkladného propracování mnoho jiných skladeb cimbálové literatury a při jejím nedostatku i literatury jiných nástrojů (klavír, kytara, housle, violoncello), pokud jsou tyto skladby pro cimbál vhodné.

V průběhu studia se musí posluchač naučit hrát z listu i technicky náročnější díla mj. i tím, že rozlišuje podstatné od vedlejšího a uplatňuje své hudebně-teoretické znalosti zjednodušením akordické sazby.

V reálném hudebním životě se cimbalista velmi často setkává s nutností hrát z listu, stejně tak, snad i častěji, je postaven před úkol improvizovat k danému tématu (doprovod lidové písně) rozvedení dané melodie (mezihry, modulace, transkripce apod.). Je proto v rámci předmětu potřebné rozvíjet improvizační schopnosti posluchače, přičemž pro praxi je vhodné spojit improvizaci s transponováním a modulací.

Hra z listu je v praxi mnohdy spojena s improvizací a posluchač si za pomoci pedagoga vytváří návyky a zkušenosti, které mu pomohou se na tyto praktické hudební situace náležitě připravit.

Přesunout se na začátek