Cimbál – cíle studia

Průběh studia a jeho cíle

„Učíme a studujeme jen tak vážně, aby se nám z hraní nevytratila radost“

Rodiče se často ještě před započetím studia, během talentových zkoušek a před nimi ptají, zdali konzervatoř je ta správná škola, která zajistí jejich dětem spokojenou a zajištěnou budoucnost. Zdali je rozumná volba studovat v těžké ekonomické době zrovna hudbu a jestli vůbec je možné se hrou na cimbál uživit. Na tyto otázky odpovídám podle svého svědomí a osobní zkušenosti v tom smyslu, že jejich dítě bude studovat a formovat se v kulturním, lidsky slušném a přátelském prostředí. Bude obklopeno pedagogy i vrstevníky, které spojuje

láska k hudbě a ke všemu, co s ní souvisí. Už to samo o sobě je zárukou, že právě v tom nejcitlivějším věku se jeho osobnost bude vyvíjet v souladu s jeho očekáváním, tužbami a představami a to není zrovna málo. Spokojená, šťastná a harmonická studentská léta jsou určitě tím nejlepším vkladem pro úspěšnou budoucnost, která dostává svou vizi právě v podobně laděné přítomnosti (bez ohledu na to, zdali se tato investice někdy finančně vyplatí).

Hra na cimbál – tento stále ještě mladý obor se výrazně emancipuje na úroveň jiných nástrojů s bohatším historickým uplatněním a klade důraz na moderní prvky ve výuce.

Díky nesmírnému pokroku v oblasti komunikačních systémů v celosvětovém měřítku (internet apod.) je možno při výuce využívat poznatků metod významných pedagogů a cimbalistů současnosti. Počítá se téměř automaticky, že se studenti aktivně zapojí do samostatného sledování stylu a způsobu hry jak mladých špičkových umělců, tak i věhlasných cimbalistů minulosti, jejichž hra byla zaznamenaná a je dostupná formou zvukových nahrávek či videozáznamů, a to v celé šíři hudebního záběru napříč různými žánry.

(Cimbálová třída v plné síle 2012/13)

Naše posluchače tedy s láskou připravujeme na všechno, co je čeká v praxi. Vedeme je k přirozené muzikálnosti, k technice a také k tvorbě tónu, který je branou k cimbálové pestrosti a rozmanitosti. To ostatní už s talentem, pílí a pracovitostí přichází samo. Snažíme se ke každému studentovi přistupovat individuálně dle jeho předpokladů a dispozic a empaticky vnímat jeho pocity a potřeby. Variabilita výuky vede studenty směrem k praktickým úvahám, že pro budoucí uplatnění si v dnešní době musí pro své muzicírování hledat nové prostory a své vlastní cesty tak, aby byli schopni se hrou na cimbál uživit i přesto, že je pro ni vytvořeno velmi málo systémových míst. Vysvětlit a ukázat, že cimbál má svůj prostor nejen ve folklóru a vážné hudbě, ale i ve folku, jazzu a jiných alternativních hudebních směrech, etnické hudbě, world music a podobně. Díky tomuto poznání a těmto znalostem mohou v dnešní náročné době obstát a hledat pro svůj um po zakončení studia nové hudební prostory a nevyšlapané muzikantské chodníčky.

Studenty proto čeká v každém ročníku minimálně 6 seminárních vystoupení před svými kolegy z oddělení a ty výborné čekají i koncerty v rámci konzervatoře i mimo ni. Cimbálová třída pořádá pravidelné výjezdy do koncertních sálů spřátelených ZUŠ (Brno, Kyjov, Uherské Hradiště, Velké Bílovice, Vracov aj.), kde studenti odehrají před publikem nastudované skladby, a ověří si tak nejen své celkové hudební kvality, ale především pevnost svých nervů. Běžná jsou i vystoupení pro rozhlas a televizi. V průběhu studia přichází i celá řada možností zahrát si v nejrůznějších uskupeních složených ze studentů školy a rovněž se nekladou žádné překážky hudebním aktivitám žáků mimo konzervatoř, pokud jsou jejich školní povinnosti v pořádku a hudební produkce je v souladu s dobrým jménem alma mater, kantora i žáka.

Od školního roku 2013-2014 začíná na konzervatoři pracovat i orchestr lidových nástrojů, kde si cimbalisté zahrají na dva instrumenty orchestrální party z partitur BROLN a dalších profesionálních souborů, a vyzkouší si tak své schopnosti v souborovém i sólovém hraní. Ty mohou uplatnit rovněž při svém absolventském koncertu. Nejlepší hráči mají možnost zakončit studium koncertem s orchestrem nebo komorním orchestrem, což se cimbalistům v minulých letech pravidelně poštěstilo. Všichni naši absolventi se hudbou v různých podobách živí i po ukončení konzervatoře, a to je asi to nejpodstatnější a nejradostnější sdělení na závěr této kapitoly.

 Dalibor Štrunc

Přesunout se na začátek