Motto:
Jdi a bosou nohou vnímej dech země.
Jak dýchá k tobě, tak i ke mně
a matku připomíná…
Hudebně divadelní rituál – scénické provedení Otvírání studánek, Legendy z dýmu bramborové nati a Mikeše z hor, tří kantát Bohuslava Martinů z cyklu Zpěvy Vysočiny. Jedná se dosud o první pokus uvést souborně tyto tři kantáty scénicky. Tato inscenace byla uvedena při příležitosti 50. výročí smrti Bohuslava Martinů a byla rovněž součástí oslav 90. výročí založení konzervatoře.
Zpěvy země 13.10.2010 v Redutě
Na snímku K. Dostálová
Autor fotografie: Jan Dvořák
| Hudba: | Bohuslav Martinů |
| Verše: | Miloslav Bureš |
| Dirigent: | Tomáš Krejčí |
| Režie, kostýmy: | Tomáš Studený |
| Choreografie: | Ladislava Košíková |
| Scéna: | Jiří Schlosser j.h. (FAVU VUT Brno) |
| Nastudování: | Tomáš Krejčí, Jarmila Mrazíková Češková, Jarmila Ištvanová |
| Pedagogické vedení: | Petr Julíček (vedoucí oddělení sólového zpěvu) |
Zpěvy země 13.10.2010 v Redutě
Na snímku R. Novák a P. Radostová
Autor fotografie: Jan Dvořák
Další fotografie z premiéry v Redutě si můžete prohlédnout ve fotogalerii
| Předpremiérová uvedení: | 23.6.2009 | Koncertní sál Konzervatoře Brno |
| 24.6.2009 | Nádvoří staré radnice, Brno | |
| 3.9.2009 | Nádvoří staré radnice, Brno | |
| Premiéra: | 13.10.2009 | Divadlo Reduta (zelný trh 4, Brno) |
| Repríza: | 14.10.2009 | Divadlo Reduta (zelný trh 4, Brno) |
Zpěvy země 13.10.2010 v Redutě
Na snímku (zleva) E. Chalupová, B. Nečasová, B. Herman, M. Chudárková
Autor fotografie: Jan Dvořák
O inscenaci
Tyto tři kantáty velmi silně myšlenkově spojuje téma země. Matky země – přírody, která život dává i bere, ale i země rodné – rodného kraje – domova a vazby člověka ke svým vlastním kořenům. Toto téma bylo jistě značně citlivé i pro samotného Martinů, žijícího mimo svou vlast. V Legendě z dýmu bramborové nati se pramáti země zosobňuje, v podobě panny Marie („Ta dobrá máti pramenů a světla – odvěká“), čímž se prohlubuje náboženský význam křesťanské panny Marie na prapůvodní ženský a mateřský princip. V Mikešovi z hor je zase lstí bráněna před vichry a mrazy, aby se opět probudila k novému životu a neustálý cyklus zrození a smrti se mohl opakovat. Otvírání studánek je prastarým rituálem, jehož kořeny sahají až do hluboké pohanské prehistorie. Takovýmito obřady se pokoušíme přičinit o to, aby nám byly nakloněny síly, jež nedokážeme ovlivnit a často ani pochopit. Snažíme se jejich prostřednictvím vstoupit do dialogu se zemí. Avšak i hudební či divadelní událost jako taková obsahuje v sobě mnoho rituálních prvků. Téma kantát je pro nás velice živé. Připomíná, jak hluboce jsme determinováni přírodními silami a zákony, jež nemůžeme ovlivnit a jak křehká je rovnováha těchto sil, na nichž závisí náš život, jak moc jsme stále spjati se zemí, ačkoli na to leckdy zapomínáme
Zpěvy země 13.10.2010 v Redutě
Na snímku K. Dostálová
Autor fotografie: Jan Dvořák
Ačkoli se tento originální dramaturgický nápad zrodil nezávisle v hlavě dirigenta Tomáše Krejčího, původcem myšlenky inscenovat tyto kantáty je, jak jsme posléze zjistili, dirigent a především významný dramaturg Václav Nosek (1921 – 2000). Noskovi se však nikdy nepodařilo tento záměr uskutečnit a v tomto smyslu jsme se pokusili na jeho odkaz navázat.
Tomáš Studený
Účinkující:
sóla
Otvírání studánek
| soprán: | Kateřina Dostálová, Martina Houdová, Barbora Nečasová |
| alt: | Romana Jedličková, Kamila Kružíková |
| baryton: | Richard Novák, j.h., Tomáš Krejčí |
Legenda z dýmu bramborové nati
| soprán: | Jana Jelínková, Eva Štěrbová, Eva Chalupová |
| alt: | Romana Jedličková, Kamila Kružíková, Pavla Radostová |
| baryton: | Richard Novák, j.h., Tomáš Krejčí |
Mikeš z hor
| soprán: | Jana Jelínková, Eva Štěrbová, Eva Chalupová |
| tenor: | Ondřej Koplík, j.h., Tomáš Studený |
| recitátoři: | Markéta Chudárková, Blahoslav Hermann |
| klavír: | Jarmila Mrazíková Češková |
| housle: | Marek Filip, Eva Králíčková |
| viola: | Miloš Bařinka |
| flétna: | Barbora Jakúbková |
| klarinet: | Michal Kříž |
| lesní roh: | Václav Šmiřák |
| akordeon: | Lucie Vítková |
Zpěvy země 13.10.2010 v Redutě
Autor fotografie: Jan Dvořák
sbor
| soprán: | Zdislava Bočková, Alena Borková, Martina Houdová, Eva Chalupová, Jana Jelínková, Barbora Nečasová, Adéla Papayová, Ivana Pavlů, Markéta Šebestová, Eva Štěrbová, Jana Vondrů |
| alt: | Kateřina Dostálová, Romana Jedličková, Kamila Kružíková, Michaela Lipárová, Soňa Nečasová, Pavla Radostová, Klára Varmužová |
| tenor: | Zdeněk Doležal, Petr Kadidlo, Ondřej Špaček, Jan Halík |
| bas: | Lukáš Bakrlík, Bohuslav Jelen, Radek Korčák, Tomáš Marada, Marek Ouda |
Epilog
Dovolím si jedno takové malé ohlédnutí. Domnívám se, že tato inscenace měla určité, takřka osudové momenty, které stojí za zmínku. Na jedné naší kolegyni se třeba exemplárně ukázalo, že plodnostní rituály zřejmě skutečně měly svůj hluboký význam, když po nějaké době od posledního představení nastoupila (podotýkám na dlouho kýženou) mateřskou dovolenou. Zajímavý osud postihl též ten nádherný keramický džbán, jejž můžete na fotografiích zahlédnout. Ten vyrobila speciálně pro tuto inscenaci moje žena, Kristýna Studená. Na svůj až neuvěřitelný objem 22 litrů byl úžasně lehký, s čímž by slečny, které ho museli, i s nějakou tou trochou vody, zdvihat nad hlavu, sice jistě vášnivě polemizovaly, nicméně jeho stěny byly vzhledem k velikosti skutečně tenounké. Posléze, v době kdy jsme všichni netrpělivě očekávali zprávu, zda proběhne v dubnu připravovaný festival Operace Praha 2010, kde jsme měli naposledy kantáty uvést, jsem ten džbán nešťastnou náhodou při úklidu rozbil. Krátce na to jsme se dozvěděli, že se termín festivalu přesunuje na podzim, což pro nás znamenalo prakticky neúčast. Starou inscenaci bychom po prázdninách dohromady nedali a novou nestihli připravit. Škoda, ale pánbůh dal, pánbůh vzal. Příště to třeba vyjde lépe. Musím ale přiznat, že ač jinak příliš pověrčivý nejsem, začínám si myslet, že některé věci spolu souvisí asi nějak víc, než jen náhodou…;-)
T. Studený
Recenze
Země hlíny, kamení a lásky
Datum: 17. 10. 2009
Autor: Radmila Hrdinová
Zdroj: Právo
Zpěvy země 13. 10. 2009 v Redutě
Na snímku v popředí O. Koplík
Autor: Jan Dvořák
Roku 1955 dostal Bohuslav Martinů ve francouzské Nizze poštou verše od Miroslava Bureše ze skladatelovy rodné Poličky. Dalších deset dní stačilo, aby podle nich Martinů napsal kantátu Otvírání studánek, v níž se vyznal ze své lásky k rodné Vysočině a jež se stala nejpopulárnějším z jeho děl. Následovaly Legenda z dýmu bramborové nati (1956), Romance z pampelišek (1957) a Mikeš z hor (1959), všechny na Burešovy texty. Studenti brněnské konzervatoře si vybrali Otvírání studánek, Legendu z dýmu bramborové nati a Mikeše z hor, režisér Tomáš Studený s dirigentem Tomášem Krejčím z nich vytvořili představení spojené tématem země.
Na prázdném jevišti v pozadí s prostorem pro komorní orchestr je jediným scénografickým prvkem kruh vysypaný hlínou, k němuž se vztahují všechny akce sboru i sólistů. Markéta Chudárková a Blahoslav Hermann uvedou každou kantátu citací lidové poezie a poté přednášejí text s přirozenou vyprávěcí kadencí. Akce sboru jednoduchým, nepopisným způsobem komentují příběhy o čištění studánek a duší, Panně Marii, která sestoupila z oltáře do vsi, a o stádu koz, jež zachránilo kopec před krutým mrazem. Sbor mladých hlasů zpívá kantáty intonačně čistě a hlasově vyrovnaně, s prostotou i vroucností, jež této hudbě náleží, pod spolehlivým vedením Tomáše Krejčího, který se uplatňuje ve sborových částech i jako výborný zpěvák. Sopránová sóla hezky zazpívaly Martina Houdová, Eva Chalupová a Eva Štěrbová, altová Romana Jedličková a Pavla Radostová. S konzervatoristy dobře souzněli i hostující Ondřej Koplík a Richard Novák, který i přes drobné zaváhání v úvodní kantátě je stále vynikajícím zpěvákem.
Zpěvy země jsou počinem, jenž vzdává hold letošnímu jubilantovi způsobem, který dokonale souzní s atmosférou kantát, do nichž Martinů vložil svůj stesk po domově a lásku k němu.
Bohuslav Martinů: Zpěvy země
Operní studio Konzervatoře Brno, Divadlo Reduta 13. a 14. 10. 2009
Splněná vize Václava Noska
Autor: Alena Borková
Zdroj: Opus musicum /6
Zpěvy země 13. 10. 2009 v Redutě
Na snímku zprava T. Marada, L. Bakrlík, M. Ouda a dalš
Autor: Jan Dvořák
V poslední době překvapila vysokou úrovní a netradiční koncepcí veřejná představení pěveckého oddělení Konzervatoře Brno v divadle Reduta a královopolská Barka. V roce 2008 to bylo aktualizované a zároveň určité míře historismu věrné ztvárnění opery Dídó a Aeneas anglického barokního mistra Henryho Purcella, v roce 2009 pak scénické provedení pozdníchkantát Bohuslava Martinů – Otvírání studánek, Legenda z dýmu bramborové nati, Mikeš z hor pod souborným názvem Zpěvy země. Obě inscenace jsou společným režijním a choreografickým dílem mladého režiséra Tomáše Studeného a vynikající choreografky Ladislavy Košíkové. Vždy využívají scénu téměř bez kulis, na níž nositeli veškerého dění i ilustračních a výrazových informací jsou účinkující zpěváci, jejich formace a pantomimické a pohybové sdělování.
V případě kantát Martinů jde o čin přímo průkopnický a také o splnění snu dirigenta a dramaturga Václava Noska z dřívějších let. Sbory se sóly a recitátory se tradičně provádějí koncertně – tj. staticky; převést tento ryze koncertní projev do vyjádření scénického se zpočátku zdálo téměř nemožné. Inscenátoři nechtěli vnášet do kantát nějaké zvnějšku vykonstruované děje; chtěli pouze hudbu a obsah textu doplnit adekvátním pohybem a obrazem – a to se jim zdařilo skvěle. Malebné rozvržení stále se měnící scény, tvořené pouze pohybem postav, kruhem hlíny a rekvizitou džbánu s vodou souznělo se spontánním projevem hudebním a nikdy nesklouzlo k banální popisnosti díky vkusné míře abstraktní stylizace (scéna- Jiří Schlosser j.h.). Avšak dosti chvály profesionálů – obdiv si také zaslouží ještě nedozrálí zpěváci a herci: dokázali nejen zvládnout sborové a sólové party s jímavým výrazem a intonační čistotou, ale i pohybem a hereckými gesty přesvědčit o obsahu zpívaného textu. Sbory zněly nosně a barevně – zpívali přece budoucí sólisté – sóla organicky vyplývala z celku – srovnávání jednotlivých, teprve se vyvíjejících hlasů by bylo zatím předčasné. Eva Štěrbová, Jana Jelínková, Eva Chalupová, Romana Jedličková, Kateřina Dostálová, Martina Houdová, Barbora Nečasová, Pavla Radostová – to jsou jména, o nichž jistě v budoucnosti uslyšíme na pěveckých pódiích, z herců pak Markéta Chudárková a Blahoslav Hermann. Na představeních v Redutě (13. a 14. 10.) jsme obdivovali také profesionální hosty – v Otvírání studánek v barytonovém sóle zkušeného Richarda Nováka a v kantátě Mikeš z hor tenoristu Ondřeje Koplíka. Ocenili jsme důslednou práci se studenty Tomáše Krejčího, který dirigoval, zpíval na jevišti a předtím vše precizně nastudoval i s instrumentálním souborem s pianistkou Jarmilou Mrazíkovou. Na závěr citát z průvodního slova Tomáše Studeného: „…téma kantát se dotýká prapodstatných lidských principů a připomíná nám, jak hluboce jsme determinováni přírodními silami a zákony, jež nemůžeme ovlivnit.“
Zpěvy země: oslava hudby, divadla a mládí
Autor: Barbora Dolejšová (Divadelní věda, FFUK)
Zpěvy země 13. 10. 2009 v Redutě
Autor: Jan Dvořák
Na brněnské konzervatoři se zrodilo operní studio. Ačkoli by se poměrům neznalému člověku mohlo zdát, že fungování podobné praktické divadelní dílny je v procesu přípravy mladých umělců na jejich budoucí povolání samozřejmostí, opak je pravdou. Studenti klasického zpěvu na školách nastudují několik scén z oper, ti šťastnější z nich celou operu, možná i dvě. O cílené systematické práci se dá však hovořit zřídka.
V Brně tedy mají, vedle Komorní opery JAMU, nové operní studio, které si za svou první inscenaci zvolilo scénické nastudování tří ze čtyř Martinů kantát z cyklu Zpěvy Vysočiny – Otvírání studánek, Legenda z dýmu bramborové nati a Mikeš z hor. To vše pod názvem Zpěvy země. Tvůrci rezignovali na osvědčené operní kusy a „dělání velké opery“, naopak vzniklo divadlo plně respektující a reflektující mládí interpretů, divadlo živelné, přirozené, nepatetické, dokonale korespondující s hudbou Bohuslava Martinů i verši Miloslava Bureše. Režisér Tomáš Studený a choreografka Ladislava Košíková využili pohybového potenciálu všech zúčastněných s cílem naučit je možnému způsobu uchopení jevištního prostoru. Studený nestavěl psychologicky věrohodný příběh. Stvořil s využitím tři přírodních živlů – vody, země a ohně – spíše divadlo výtvarné a rituální, do něhož byli přímo zapojeni i vypravěči, instrumentalisté a dirigent Tomáš Krejčí.
Celkovému dojmu pak neuškodilo ani to, že konzervatoř byla schopná z vlastních zdrojů obsadit jen dívčí sóla, navíc ne vždy ideálně, ani že hostující legendě Richardu Novákovi v závěru Studánek zkomplikovaly situaci drobné výpadky textu. Právě jeho účast na projektu byla symbolická. Bývalý absolvent, výjimečná osobnost s výjimečnou kariérou, v postavě poutníka vracejícího se do míst svého mládí, ke kořenům. I pro všechny zúčastněné posluchače konzervatoře muselo být toto setkání stimulem, motivací a velkou zkušeností. Snad tím vším pro ně bude v budoucnu i další společná tvůrčí práce.
Zpěvy brněnské konzervatoře
Datum: 19. 10. 2009
Autor: Kateřina Řeháková (Divadelní věda, FFUK)
Zpěvy země 13. 10. 2009 v Redutě
Na snímku M. Bařinka (stojící), a další
Autor: Jan Dvořák
Najít vhodný titul, který byste mohli inscenovat se studenty klasického zpěvu, je veliký problém. Musíte zohlednit hlasové obory mladých pěvců, jejich možnosti a dosavadní zkušenosti a náročnost jednotlivých partů skladby. Na umělecké školy se obecně hlásí více slečen než mladých pánů, což milostné a heroické operní příběhy příliš nereflektují. Takže pokud máte obsazení jen na Sestru Angeliku, která se odehrává v ženském klášteře, ale přijde vám, že hrát Pucciniho na konzervatoři není zrovna dobrý nápad, zbývá vám už jen barokní opera, kde je většina partů psaná pro soprán, mezzosoprán a alt.
Na brněnské konzervatoři na to ale šli ještě jinak. Chopili se nerealizovaného nápadu brněnského dirigenta a dramaturga Václava Noska, velkého propagátora Bohuslava Martinů a soudobé hudby vůbec, a scénicky nastudovali tři ze čtyř kantát, které Martinů složil na verše básníka Miloslava Bureše – Otvírání studánek, Legenda z dýmu bramborové nati a Mikeš z hor – pod souhrnným názvem Zpěvy země. Ve sborových kantátách tak dostalo prostor mnoho studentů a přirozená režie (Tomáš Studený) a choreografie (Ladislava Košíková) tento prostor umocnily i scénicky. V brněnské Redutě tak nebyla k vidění velká operní gesta, ani hra na „velké“ divadlo. Nic nebylo násilné, ale naopak umírněné a milé. Vše bylo odvozeno od Martinů hudby a rituálního charakteru kantát. S většími mužskými sóly vypomohli tenorista Ondřej Koplík a zejména stále aktivní emeritní sólista Janáčkovy opery Richard Novák. Osmasedmdesátiletý basbarytonista tu vytvořil nádherný protipól mladých konzervatoristů. Celkový kompaktní obraz dotvořil i dirigent Tomáš Krejčí a hráči malého instrumentálního ansámblu, kteří se také zapojovali do rozverné i obřadní jevištní hry. Martinů Zpěvy země jsou první inscenací nově vzniklého operního studia při Konzervatoři Brno, která ukázala, kterým směrem by se školní hudebně divadelní produkce mohly ubírat.