Fotoarchiv školy

Klavírní koncert v balkánském ráji



Na jižních hranicích Makedonie leží obrovské sladkovodní Ohridské jezero, na jehož břehu se nachází malé útulné městečko Ohrad. Díky své poloze vysoko nad hladinou moře skýtá toto místo v letních měsících úkryt před nesnesitelným horkem, které obvykle touto dobou na ostatním území Makedonie panuje- naopak v zimě zde nikdy není příliš chladno. Zdejší obyvatelé jsou velice srdeční a pohostinní, což oceňují zejména turisté- míří sem především ze zemí bývalé Jugoslávie.

Právě zde jsem měl to štěstí vystoupit se svými třemi kolegy- Martinem Pokorným, Innou Aslamasovou a Emou Jedlička- Gogovou 16. srpna 2008 na jednom z koncertů prestižního festivalu Ohridské léto. Tento festival nedávno oslavil své 48. výročí a nabízí široký kulturní program od klasické hudby přes jazz až po divadelní vystoupení. V minulosti se zde již představila řada světoznámých uměleckých osobností- a v této tradici se pokračuje až dodnes.

Náš koncert se jmenoval Klavír a klavíristé- program tedy byl výhradně klavírní a taktéž i sestavený výhradně z děl slovanských autorů. Jako první vystoupily popořadě I. Aslamasová a E. Jedlička- Gogova. Každá z nich přednesla po skladbě A. Skrjabina pro levou ruku. Jak koncert pokračoval, přibýval i počet hrajících rukou, až se nakonec ustálil na osmi- v závěru jsme totiž s kolegy na pódiu hráli všichni společně. Program jsme ukončili dvěma Slovanskými tanci A. Dvořáka, které měly u publika natolik velký úspěch, že jsme museli po nich zahrát ještě dva přídavky.

Rád bych se také krátce zmínil o prostředí, ve kterém koncert probíhal. Makedonie je zemí s dlouhou pravoslavnou tradicí a v Ohridě se nachází stěží uvěřitelných 365 kostelů- podle počtu dní v roce. Nám se poštěstilo vystoupit v jednom z nejvýznamnějších chrámů- sv. Sofie. Hrát před oltářem je vždy nevšední pocit, avšak hrát před překrásnými pravoslavnými ikonami bylo pro nás všechny jedním z nejúchvatnějších zážitků v životě.

Účast na Ohridském létě pro nás znamenala velkou hráčskou zkušenost. Všichni jsme se tak vnitřně obohatili, a já doufám, že si tuto zkušenost budeme moci někdy zopakovat.

Anton Aslamas, student klavírního oddělení Konzervatoře Brno.

Přesunout se na začátek